Podle nových dat Eurostatu vzrostly nájmy v ČR mezi roky 2007 a 2019 o téměř osmdesát procent, což nám stačí na druhé místo v rámci EU. Za námi se nachází už jen Litva, kde výše činže vyskočila téměř na dvojnásobek (101 %). Za klíčovou příčinu neradostného stavu bývá označováno zdlouhavé získávání stavebního povolení. Je to ale skutečně jediný viník?
Nejeden zdroj poukazuje na rostoucí ceny pražských nájmů a „neomylně“ označují jediného viníka – stavební úřady a jejich velmi pomalé vydávání stavebních povolení. Nemůže ale těchto viníků být více?
Co takhle vztah poptávka a nabídka? Ceny bytů rostou, protože je jich málo. To je všeobecně známé. Viníkem však není pouze táhlé stavební řízení, ale také ceny stavebních prací. Velké stavební firmy se dostaly do takového postavení, že si v podstatě mohou diktovat ceny. A co by také ne, když je developeři akceptují. Problém prohlubuje stát, který se pustil do vypisování lukrativních infrastrukturních zakázek, které bývají výrazně lukrativnější než bytová výstavba. Trochu paradox, v době recese stát neměl žádné připravené projekty, zato ve fázi konjunktury doslova zavalil trh. Tím v podstatě podporuje výkyvy ekonomických cyklů.
Ve stavebnictví chybějí lidi – ostatně jako ve většině jiných oborů. A rostou mzdové náklady zhotovitelů. Navíc v době robotizace a kybernetizace se mnoho pracovníků rozhodne pro pohodlné pracovní prostředí v továrnách namísto stále drsných podmínek na stavbách.
Tento problém nejvíce zasahuje mladé rodiny a s tím spojenou porodnost, hledisko budoucího financování důchodového systému a systém veřejné zdravotní péče.
Jak řeší bytovou krizi mladí
Není novinkou, že Češi inklinují spíše ke konzervativnímu chování. Ačkoliv po vlastním bydlení údajně touží 76 % neuspokojené populace, pouze 20 % z nich vnímá vidinu vlastního bydlení jako reálně dosažitelnou. Na vině je nedostatek bytů a s tím spojený růst cen. Strategií, které proto mladí lidé volí, je hned několik:
-Vícegenerační bydlení – V určitém ohledu se vrací doba, kdy v jedné domácnosti žije více generací, nejčastěji tedy rodiče se svými dospělými dětmi. Ti se v drtivé většině ani nestihnou odstěhovat nebo se k rodičům opět vracejí.
-Rekonstrukce – velká část bytového fondu je zastaralá a dříve obvyklé dispozice bytů a jejich stav neodpovídají dnešním potřebám.
-Našetříme si – v praxi tato strategie příliš nefunguje. Třetina Čechů by totiž nebyla schopna vyžít z úspor déle než jeden měsíc a pětina Čechů déle než měsíce tři. Navíc, pokud by během doby šetření bydleli v nájmu, platby za nájemné by jim ukrajovaly nárůst úspor.
-Půjčka – do věku 55 let si Češi půjčují nejčastěji od banky nebo stavební spořitelny. Pro půjčku od rodičů (svých či partnerových) by se přiklonilo 51 % Čechů, na širší rodinu by se obrátilo 21 %. Půjčku od nebankovní společnosti by zvažoval pouze každý desátý.
-Alternativní řešení – bydlení v nájmu, pořízení nemovitosti do spoluvlastnictví nebo bydlení na chatě.
-Stěhování na periférii, dojíždění – to se nejvíce týká velkých měst, přičemž pokud se lidé rozhodnou zůstat bydlet blíže centru, poohlížejí se po menších bytech (od velikosti garsonek přes 1+kk až po 2+kk).
Dopady bytové krize v širším měřítku
Vliv na porodnost
Spolu s rostoucími cenami bytů rostou ruku v ruce i ceny pronájmu. Lidé velmi rádi bydlí ve svém. Vlastní bydlení vnímají nejen jako dobrou investici, ale také jako zajištění na stáří a známku životní jistoty. Lidé žijící v pronajatém bytě nevnímají svůj život jako „zajištěný“, a mnohdy proto odkládají založení rodiny. Ačkoliv by splátka hypotéky vyšla levněji než měsíční nájemné, mladé rodiny si často hypotéku vzít nemohou kvůli doporučením České národní banky týkajících se bonity.
Odliv potřebných profesí z Prahy
Pokud Praha brzy nezačne povolovat větší bytovou výstavbu, dost pravděpodobně se velká část obyvatel Prahy začne přesouvat do Středočeského kraje. Pražská bytová krize se výrazně dotkne zaměstnanců veřejného sektoru, bez kterých by město nemohlo fungovat, např. učitelů, zdravotních sester, policistů či hasičů. Již v současnosti tato skupina obyvatel kvůli vysokým cenám bytů do metropole dojíždí. I přesto, že radní hlavního města Prahy v loňském roce schválili navýšení postu bytů pro potřebné profese, stále desítky bytů chybí.
Negativní vliv na prospěch dětí
Podle nejrůznějších studií ovlivňuje kvalita bydlení školní úspěšnost například v následujících aspektech:
Přeplněnost bydlení(overcrowding) – malé prostory, ve kterých žije příliš velké množství lidí, mohou zvyšovat komunikační problémy v domácnosti a zvýšení stresu, což se často přenáší do školní práce. Zároveň takové prostředí děti limituje v přípravě.
Nestabilita bydlení a časté stěhování – to se promítá i do oslabení sociálních vazeb dětí.
Velké zatížení náklady na bydlení – rodiče musí více pracovat, což jim ukrajuje čas na rodinný život.
Výhledové snížení důchodů
Každé razítko, pomocí kterého není vydané stavební povolení, předchází budoucím nižším důchodům.
Řešení
Prvním dílkem skládanky řešení je administrativní zjednodušení vydávávání stavebního povolení. Z údajů Světové banky vyplývá, že Česko má v rámci zemí Visegrádské skupiny nejzdlouhavější proces. Podle tohoto žebříčku se nacházíme na 157. z 190 míst. Na podobných místech se umisťuje například Kamerun, Pobřeží slonoviny nebo Burundi. Pro srovnání, Polsko se nachází na pozici s číslem 39.
Další lék přijde sám. Ceny bytů sice asi zůstanou stejné. Developeři budou stavět stále méně a méně a to utlumí poptávku po stavebních kapacitách a velké stavební firmy budou muset o práci znovu usilovat.
Ta neuspokojená 2 % obyvatel metropole, které postihnou dopady bytové krize, ale zůstanou. Nejspíše to dopadne po vzoru jiných velkých měst, jakými je Mnichov, Frankfurt nad Mohanem aj. Například ve Frankfurtu bydlí 700 tisíc obyvatel, přes den v něm přibude o 1 milion dojíždějících obyvatel víc za prací. Češi zatím nebývají dojíždění příliš nakloněni.
Závěrem
Závěrem
Všude se spojuje bytová krize se vzrůstajícími sociálními dopady. To není úplně přesné, jedná se totiž spíše o makroekonomické a kulturně-společenské dopady. Sociálními dopady se totiž rozumí spíše např. chudoba, nezaměstnanost, kriminalita či narušení rodinných vztahů. Makroekonomie se oproti tomu zaměřuje na zkoumání struktury, výkonu, chování a rozhodovacích procesů v ekonomice jako celku. Jinak řešeno, spíše než aby se mladým rodinám zhoršila bytová situace, se jejich situace změní. A navíc, jako všude jinde, i u bytové výstavby platí, že ani stromy nerostou až do nebes!
