Rozhledy pro makléře: Komunitní bydlení praxe a právo
Autor: Markéta Mazancová, datum: 25.8.2021
Komunitní bydlení je revoltou proti osamělému způsobu života. Často jej najdeme též pod označením cohousing, kdy společné bydlení obývá více lidí, kteří spolu nemusí být v příbuzenském stavu. Nejedná se však o spolubydlení, jaké známe třeba u studentů, kteří si společně pronajmou byt. Vztahy mezi obyvateli komunitního bydlení bývají srovnatelné s rodinnými vazbami.
Portál Cohousing CZ definuje pojem cohousing takto: “Jedná se o vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost.”
V praxi pak komunitní bydlení funguje tak, že má každá domácnost plně zařízený byt, stejně jako je tomu u jiných forem bydlení. Společné prostory (vnitřní i venkovní) tento byt pouze rozšiřují. Specifikem komunity je, že se obyvatelé aktivně podílejí na fungování sousedského společenství.
Revolta proti anonymitě v bydlení
Cohousing vznikl jako reakce na anonymní formy bydlení a tzv. “písečkáře”, kteří se starají jen o “to své”. Typickým příkladem jsou domy, kde jeho obyvatelé vjedou autem do garáže, odkud je výtah vyveze až ke dveřím jejich bytu. Anonymitě nahrává i dravost mnohých developerů, kteří se snaží omezit společné prostory. Ty se totiž do plochy bytu při prodeji nezapočítávají, a tudíž se na nich nedá vydělat.
Cohousing má zcela opačnou filozofii. Lidé se cíleně jeden druhého nestraní a naopak usilují o spolupráci, participaci, vzájemnou výpomoc aj. Z toho pak těží pozitiva, jakými jsou projekty na míru, efektivnější využití času, sdílení vybavení, dostatek sociálních kontaktů či jiných inspirativních podnětů.
O komunitní život se rodiny často začínají zajímat v momentě, kdy přijdou děti. Těm komunita nahrazuje dřívější podobu života na vesnicích, v kmenech apod. V moderní společnosti nezřídka pozorujeme model, kdy matka tráví s dítětem celé dny “na samotce”. Aniž bychom se museli pouštět do hlubších úvah, takový osamělý způsob života nikomu na štěstí nepřidá a z extrémního pohledu může vést až k rozvodům, alkoholismu, depresím, neurózám a jiným neduhům. K tomu je v dnešní době ještě třeba připočíst, jak snadno tato izolace nahrává dětským závislostem na tabletech, mobilech a počítačích.
Kromě dětí a rodičů můžou z komunitního života těžit také senioři, kterých se osamělý způsob života také týká.
Pokud vás více zajímá otázka komunitního bydlení a života, doporučuji sledovat například Tomáše Hajzlera (např. video na YouTube zde.), který se tímto tématem hodně zabývá.
Komunitní bydlení z pohledu práva
Pojem “komunitní bydlení” jako takové však naše právo nezná, proto je třeba hledat v našem právním řádu jinou nejbližší variantu - tou může být některá z forem právnických osob, spoluvlastnictví nebo verze jediného vlastníka.
Fyzicky může být komunitním bydlením:
- společný dům s byty,
- společný byt,
- několik bytů či domů, které spolupracují,
- společný rodinný dům apod.
Spoluvlastnictví
Tato varianta svou povahou velmi dobře odpovídá komunitnímu principu. Výhodou je, že je zde možné zavést různé limity, například předkupní právo pro případ, že by někdo chtěl svůj podíl prodat a odejít z komunity. Dále je tu také otázka dědění. Pokud někdo z komunity zemře, že možné situaci řešit věcným břemenem.
Hlavní nevýhodou této varianty je, že spoluvlastníci navenek vystupují jako jedna osoba, a proto každý spoluvlastník ručí za všechny dluhy. Reálně však daný jedinec ručí vůči ostatním členům třeba jen 1/20.
Aby spoluvlastnictví navíc plně fungovalo, je nezbytné, aby se spoluvlastníci uměli na všem dohodnout. Řešením může být nastavení nutného souhlasu pro potřebné změny. Dohoda může být písemná i ústní. Pokud je třeba, aby společníci jednali společně, například při přehlášení energií, vždycky je dobré mít s sebou plnou moc.
Jediný vlastník
Tuto variantu je možné zvolit jen tehdy, pokud je jeden ze členů (nebo manželé) dominantní a ostatní budou závislí na jejich vlastnictví. Ostatní členové budou v komunitě bydlet de facto jako nájemci.
Bytové družstvo
Obecně se jedná o nejvhodnější formu, kdy více osob obývá jednu budovu. Poměrně ideálně je nastaven způsob hlasování. Někdy postačí pro odhlasování většina, jindy je potřeba souhlasu všech. Výhodou je, že vkladem do této formy právnické osoby může být i práce, tedy nikoliv kapitál nebo majetek. Pozor ale na odlišnost od “družstva”, které má od bytového družstva daleko a rozhodně není vhodnou formou.
Spolek
Nejedná se zde o propojení majetkové, nýbrž o spojení osob se společnými zájmy, které nesledují zisk.Touto formou lze zajistit společné nakupování nebo sdílení automobilu. Zároveň je možné určit stanovy, které podrobněji upravují i využití vlastnictví nemovitosti.
Nehodící se formy
Komanditní a akciová společnost - problémem zde jsou druhy majetkových struktur a rozdílné postavení společníků.
